Rozhovory
Tajomstvo zámku Krzystopór
O tajomstvách zámku Kryzstopór s Milanom Kučerom rozprával Miloš Jesenský
Milan Kučera (1973) je nadšeným moravským bádateľom, dlhoročným členom KPU Plzeň a šéfom pobočky OTAR Morava. V minulosti pôsobil ako tajomník a duchovný Náboženskej spoločnosti českých unitárov v Olomouci. Vo svojich prednáškach a výskumoch sa sústreďuje predovšetkým na skryté súvislosti literárnej tvorby u Karla Hynka Máchu, Júliusa Zeyera, či Bohuslava Reyneka, skryté súvislosti architektúry, tajné spoločnosti a symboliku. Je známy ako rojalista, zástanca konštitučnej monarchie a aktívny člen strany Koruna Česká. Svoje názory publikuje na osobných stránkach www.jesen.cz.
Dlhodobo sa aktivizuje v komunite hľadačov pokladov a organizuje ich medzinárodné stretnutia. O svojom zaujímavom hobby tvrdí, že sa k nemu dostal náhodou, keď sa mu krátko po roku 1989 jeden z jeho priateľov a člen tajnej spoločnosti pri návšteve pochválil detektorom kovov Garret privezeným zo Švajčiarska. Myšlienka na hľadanie pokladov síce na čas zapadla, ale neskôr sa vrátila s takou intenzitou, ktorá viedla až ku kúpe podobného prístroja a úplnému pohlteniu týmto koníčkom. Je nepochybné, že svoju úlohu zohrala aj kniha, ktorá mnohých z nás vypravila na cestu nekonvenčných bádateľov histórie – „Poklady sveta“ populárneho francúzskeho autora šesťdesiatych rokov Roberta Charrouxa.
Pri našom stretnutí počas tohtoročného, už 8. medzinárodného stretnutia hľadačov pokladov, ktoré sa konalo v apríli 2006 v Bíline som Milanovi Kučerovi položil niekoľko otázok. Hneď tá prvá obligátne smerovala k tomu, čo hľadanie ukrytých pokladov okrem dobrodružstva a romantiky prináša:
„Hledání pokladů je zábavou přinášející mnohá uspokojení. Znamená pro mne mnoho. Je to forma relaxu po práci (procházky místy kde člověka nepotkáte celý den), sportu (kilometry nachozené těžkým neprostupným terénem často s velkým převýšením a stovky malých jamek, které musíte vykopat), adrenalinem (neboť nevíte do poslední chvíle co to přesně bude – od ostré munice až po cennou minci, či naprostý odpad) a nutností se stále vzdělávat (o dobových platidlech, či historii válečných konfliktů. A v neposlední řadě také pocit uklizeného lesa od civilizačního odpadu zaplaceného pár zčernalými kotoučky. Čas od času se řeší poklady v budovách, to jsou ovšem nejlepší zážitky podobající se hře puzzle.“
Stretnutie s Milanom Kučerom som predovšetkým využil k tomu, aby sme si vymenil poznatky týkajúce sa symboliky sakrálnej architektúry, hovorili sme aj o pátraní po pokladoch templárov na našom území a reč prišla aj na záležitosť, ktorá v poslednej dobe veľmi intenzívne zamestnávala moju myseľ doslova rozpálenú najnovšími správami o nálezoch pokladov v ruinách stredovekých stredovekých stavieb a mystériách obklopujúci nepochybne jeden z najtajomnejších poľských zámkov – Krzystopór.
Najprv sa však vrátime k udalostiam v stručnej rekapitulácii toho, čo sa okolo tohto záhadného miesta povedalo a napísalo. Pravdepodobne nikoho neprekvapí, ak má toto rozprávanie atmosféru modernej legendy, ktorou z veľkej časti – ako si neskôr ukážeme – bezpochyby aj je. Naše pátranie sa začne na začiatku 17. storočia, kedy si mnohí osvietení vzdelanci začali uvedomovať, že sa starý kontinent čoskoro začne zmietať v kŕčoch jedného z najničivejších konfliktov aký vybojovali národy Európy v období pred dvadsiatym storočím – a tým bola tridsaťročná vojna (1618–1648). O udalostiach medzi českým povstaním proti Habsburgovcov, ktorým fakticky začala až po podpísanie Vestfálskeho mieru sa možno dočítať v každej učebnici dejepisu – to čo tam však nenájdete je však omnoho zaujímavejšie ako ambície habsburgskej veľmocenskej politiky, ktorá v predvečer vojny spojila cisársku korunu s korunou španielskej monarchie. V tom čase sa mal totiž jeden zo slávnych poľských adeptov, zasvätenec hermetických umení gróf Krzyztof Ossolinski v snahe zorientovať sa v nastávajúcich búrlivých časoch pokúsiť o vyvolanie ducha kniežaťa Boleslawa Chrabrého, aby od slávneho vojvodcu získal radu, ako má čeliť náporu nepriateľských vojsk. Všetko však zrejme dopadlo úplne inak, ako si pôvodne Ossolinski predstavoval. Podarilo sa mu údajne nadviazať kontakt s akousi neznámou inteligenciou na základe ktorej inštrukcií začal stavať zámok Krzyztopor, ako jednu z najpodivnejších budov vtedajších čias.
O tom prečo je to tak, píše Vladimír Červínka:
„Hrad Krzystopór je vystavaný ako obrovská alegória času. Má štyri veže ako ročných období, dvanásť veľkých sál ako počet mesiacov a tristošesťdesiatpäť okien ako dní v roku. K čomu mala gigantická budova pôvodne slúžiť, to je dodnes tajomstvo. Miestna povesť rozpráva ako chcel učený gróf podľa pokynov "vyššej inteligencie“ vybudovať svätyňu času, kde by prebiehali kontakty medzi obyvateľmi žijúcimi v minulosti I budúcnosti. Experiment sa však Ossolinskému podľa všetkého čoskoro vymkol z rúk. Už v priebehu stavby začali vraj na stavenisku záhadne miznúť ľudia. Viac ako desať ľudí sa v spleti chodieb stratilo, niektorí sa údajne pred zrakmi svojich druhov doslova rozplynuli vo vzduchu. Niet preto divu, že vydesení robotníci odmietli v práci pokračovať. Poľský šľachtic však výstavbu nezastavil a nerešpektoval ani varovanie torunského biskupa. Najali si nových pracovníkov a zdvojnásobil ich mzdy. Veľkolepé dielo sa mu nakoniec v roku 1642 podarilo dokončiť. Gróf Ossolinski sa ale z hradu neradoval dlho, keďže už v roku 1645 za podivných okolností zomrel. O niekoľko rokov neskôr obsadila „svätyňu času“ švédska armáda generála Torstensona. Keď sa tu bez stopy stratilo niekoľko vojakov, rozzúrení Švédi budovu zapálili. Aj keď z mohutnej stavby ostalo len ohorené torzo, ľudia tu vraj za podivných okolností mizli aj naďalej. Medzi miestnymi tak zrúcanina získala povesť prekliateho miesta, ktorému sa je potrebné oblúkom vyhnúť. Nové informácie o tajomnom úkaze priniesla až udalosť, ku ktorej došlo v roku 1944. Hrad vtedy obsadila sovietska armáda. Niekoľko jej príslušníkov sa v krzyztoporskom podzemí stratilo. Rusi preto poslali do pivníc pátrací oddiel. Späť sa vrátil ale len jediný muž – Vasil Papuchin. Svojim veliteľom oznámil, že narazili na podzemnú chodbu, v ktorej sú ukrytí esesáci. Na základe tejto správy potom červenoarmejci vyhodili vstup do tunelu do povetria."
Toto podanie plné fantastických detailov má svoje pokračovanie – červenoarmejec Papuchin sa totiž zúčastnil aj bojov, ktoré prebiehali pri oslobodzovaní Československa. Po zranení a hospitalizovaní v lazarete v Starej Boleslavi sa mal zveriť českej zdravotníčke s nočnou morou, ktorá ho už niekoľko mesiacov trápila. V podzemí krzyztoporského zámku vraj vojaci narazili na starobylé dvere. Po ich otvorení sa z nich mali vyvaliť kúdoly hustej, bielej hmly v ktorej sa bez stopy rozplynuli, Neblahému osudu sa vyhol iba Vasil, ktorý sa však obával reakcie svojich nadriadených a preto si radšej vymyslel reálnejšie znejúcu historku s esesákmi.
„Aká sila sa ukrýva v podzemí svätyne času a čo spôsobuje podivné svetelné úkazy, ktoré sa objavujú nad ruinami hradu dodnes?“, pýta sa Vladimír Červinka, aby svoje otázky zakončil nádejným vyjadrením. „Dúfajme, že sa niekedy podarí zodpovedať aspoň na časť nezodpovedaných otázok, týkajúcich sa tajomnej poľskej stavby.“
Presne tieto slová som mal na mysli aj ja, keď mi Milan Kučera odpovedal na otázky vzťahujúce sa k jeho prieskumu zrúcanín zámku Krzystopór vo svetle povestí, ktoré ho obklopujú:
„Zvláště efektní je příběh z roku 1944 o Rudé armádě, která tu hledala poklady a která se tu jakousi vyšší mocí dostala až do tajemné podzemní observatoře, kde pravděpodobně odcestovala do jiné dimenze. Velení Rudé armády to nepovažovalo za možné, protože v Sovětském svazu byl uznávány všechny možné zázraky ale tyto zrovna ne. Jala se tedy nasadit na oněch čtyřicet dezertérů svou tajnou služku NVKD, která zmizela jako předchozí jednotka. Proto Rusové, zcela podle své logiky, jelikož je tato věc přesahovala vzali dynamit a vchod do nepochopitelna prostě vyhodili do vzduchu. Příběh má až nepochopitelnou přitažlivost, to všechno do sebe zapadá. Jeho přitažlivost mne jednoho rána přinutila sednout do auta a jet 10 hodin až "tam“ ! Hranice jsme překročili v Českém Těšíně a po velmi špatných úzkých a pomalých polských cestách jsme mířili na Krakov, nejvyšší rychlost nikdy nepřekročila 85 km a spíše se blížila 55 km. V Krakově není příliš dobré značení v okrajových částech města takže jsme kolem hodiny hledali ten správný směr. A pak ještě 150 km na severovýchod na Opatów při stejné kvalitě silnic ale už při lepším značení odboček. Kolem páté se před námi zjevila mohutná zřícenina. Nečekali jsme, že se tam dostaneme. Také jsme nečekali vstupné a trhovce. Vstupné 18 Kč bylo příjemným překvapením. Otvírací doba, nevím jestli to tady mohu zveřejnit, protože jistě máte zkušenost z našich památek s vyhozením nepříjemnou průvodkyní, která vám suše sdělí, že památka měla poslední prohlídku v 15.00 a vy 15,01 máte prostě smůlu. Poláci jsou jiní, provázeli dokud byli lidé, a bylo jim úplně jedno kolik bylo právě hodin. A polští turisté přicházeli nejvíce kolem 7 hodiny večerní, ruch ustal v 9. Trhovci zavřeli krámky, průvodkyně zapnuly televizi ve své kukani a zámek se ponořil do tmy."
To znie veľmi napínavo, tak čo sa dialo potom?
„A kde myslíte, že v tuto chvíli byli zvídaví čeští turisté ? Na zámku, u dělostřeleckého postavení s děly, měli tam stan a v kufru felicie vařili polévku v sáčku. Stanovat se nám podařilo za 25 Kč. Zámek osvětlovaly pouze dvě silné halogenové výbojky, jedna vstup a druhá první nádvoří.Celý zámek jsme samozřejmě už měli prošlý, včetně vskutku obrovského podzemí.“
Krzystopór patrí k najväčším poľským zámkom a má sa navyše vyznačovať naozaj podivudnými artchitektonickými rysmi. Veľa sa hovorilo predovšetkým o tom, že má presne 365 okien, 52 dverí a štyri hlavné veže, niet preto divu, ak je považovaný sa akýsi gigantický kamenný kalendár. Bol postavený na skale, ktorá mala brániť vyhodeniu stavby do vzduchu. Napriek tomu však podivné sídlo zrkadliace kalendár ako vieme, neslúžilo svojmu pánovi dlho. Aký je pohľad terénneho bádateľa na chýry podľa ktorých tu mali zmiznúť desiatky ľudí a na predstavu o akomsi časovom portáli dodnes ukrytému v jeho podzemí ?
„Zámek byl skutečně vybudován na ploše obrovského pentagramu a je docela možné, že v souladu s tehdejší přírodní magií měl symbolizovat člověka. I my jsme viděli v jednom neoficiálním průvodci člověka do tohoto půdorysu vepsaného. Jestli to byl Ossolinski nebo obživlý Krzyztopór sám těžko posoudit.jiné zobrazení vepisuje do stavby orla jehož zobák byl zahradami.Zámek vznikl někdy v letech 1621 až 1644, architektem byl Senes. Stavba přišla na 30 miliónů tehdejších zlotých. Mělo se tu hrát i divadlo.Krzysztof Ossolinski ale v roce 1645 umírá a přenechává jej svému stejnojmennému synovi, ten umírá v bitvě roku 1649. Takže, teď když jsem s popisem u konce, řekne si člověk na co to všechno. Pro parádu, stavební sloh se příznačně jmenuje manýrismus. Nebo se zde opravdu něco dělo, přátelství Ossolinského s astrologem Brožkem je známá. Probíhaly tu nějaké experimenty, nebo ne. A co ti ztracení ruští vojáci? Zapomněl jsem dodat, že hned při prvním vstupu na zámek mi bylo potvrzeno, že nějací vojáci tu jsou skutečně ztraceni.“
Veríte teda vo vierohodnosť svedectva Vasila Papuchina a ďalším správam o miznutí ľudí v podzemí Krzystopóru ?
„V Sovětském svazu se kdysi vyprávěl tento vtip: – Je pravda, že před měsícem rozdali v Moskvě na Rudém náměstí 500 osobních aut? – Je to pravda, ale s menšími opravami. Nebylo to před měsícem, ale před týdnem, ne v Moskvě na Rudém náměstí, ale v Leningradě na Něvském prospektu, nebylo to 500 osobních aut, ale 50 kol, a nerozdali je ale rozkradli. Toto není výsměch čtenářům, ale pravda. Událost s těmi Rusy jde totiž přesně v duchu tohoto vtipu, našli jsme vnučku pamětníka oněch událostí, která nám celou věc objasnila. Celá událost se stala opravdu na konci války, to je ale jediný správný údaj. Nestala se v podzemí Krzyztopóru ale na jeho předhradí v sídle jeho posledního majitele. Neztratilo se čtyřicet Rusů ale čtyřicet Němců, nepomohla jim k tomu časová smyčka ani kletba Ossolinského, ale dobře promyšlená partyzánská akce, kdy byl celý zámeček dobře vyhozen do povětří. Němci tam dodnes leží a jsou za svá zvěrstva páchaná zde na Polácích navždy ztraceni.“
Ďakujem za rozhovor.
počet prístupov dnes: 52