Knihy

[ späť ]
Knihy  Dějiny alchymie v Českých zemích, v Polsku a na Slovensku

Dějiny alchymie v Českých zemích, v Polsku a na Slovensku

Dějiny alchymie v Českých zemích, v Polsku a na Slovensku

Autor: Miloš Jesenský
Vydal: CAD Press, 2016, 440 strán

 

Anotácia knihy

Hlavním přínosem této knihy o historii alchymie je její zaměření na středoevropský region, kde jsou dějiny této nauky stále málo prozkoumané a zahraniční odbornou literaturou vesměs opomíjené, s výjimkou mimořádného rudolfínského období. Jednotlivé části knihy představují čtenáři hostující i domácí protagonisty této nauky v Čechách a na Moravě, v Polsku a na Slovensku. Přičemž právě poslední ze zmiňovaných oblastí byla dlouhou dobu doslova terra incognita zdejší historiografie. Jelikož však teritorium někdejší polsko-litevské unie zahrnovalo kromě Litvy i podstatnou část dnešní Ukrajiny a Běloruska, stejně jako byla vzájemně propojena historie česká a rakouská, potažmo slovenská a maďarská (uherská), nepředstavuje de facto předmětné pojednání jen dějiny alchymie na území Koruny české, Polska a Slovenska, nýbrž v celé střední a východní Evropě, navíc s přesahem na alchymistickou scénu regionů dalších, vzhledem k tomu, že na rozvoji středoevropské alchymie se podíleli renomovaní alchymisté němečtí, francouzští, angličtí, italští a švýcarští, i díky pobytu českých studentů na univerzitách v Německu, Francii a Itálii.

 

Úryvok

„Pokud chceme určit čas pobytu obou anglických alchymistů v Kežmarku, jenž navštívili při své cestě do Polska, musíme především zohlednit tradici, která jejich příchod datuje do období, kdy Albert Laski ztratil jakýkoliv nárok na kežmarské panství. Stanovení tohoto letopočtu však vyžaduje analýzu mnohem delší periody Laskiho pohnutého života. Albert zdědil po otci dobrodružnou povahu a cestovatelskou vášeň, jejíž uspokojování ho stálo nemalé finanční prostředky. Nedobrá hospodářská situace ho přiměla k zastavení Malého Slavkova Pavlovi Székelymu a hradu Kežmarok s panstvím za 10 000 florénů kapitánovi Horních Uher Janu Reuberovi. Někteří autoři proto tvrdí, že východiskem z jeho špatné finanční situace měl být pobyt alchymistické dvojice v Kežmarku.

Tento motiv je velmi pravděpodobný, i když není zcela jasné, proč starší generace historiků (Vencko, Genersich, Weszprémi, Szathmáry) klade tuto návštěvu právě do roku 1584. Jedním z nich by mohl být dosud nevysvětlitelném tajný příjezd Alberta Laskiho do Kežmarku o Velikonocích 1584 a diskuse o tom, zda se mu podařilo proniknout i do hradu. Světlo do celého případu vnáší list císaře Rudolfa II. Kežmarčanům ze dne 16. dubna 1585 ve kterém vyjadřuje svou nespokojenost s tím, že měšťané vpustili Laskiho do města ve snaze pomoci mu získat zpět majetky.

V době od 22. do 25. dubna 1584 se Albert pokusil hrad neúspěšně dobýt, což je zřejmě jediný důvod pobytu obou alžbětinských alchymistů v Kežmarku v roce 1584. Vraťme se však k Albertovým cestám do ciziny v letech 1580–1583, podle svědectví dokumentů, ze kterých lze rekonstruovat jeho pobyt v daném období. Tak například ve svém dopise z května 1580 píše z polského Tarnova a slibuje, že bude Kežmarčanům pomáhat „i kdyby ho to mělo život stát“. V červnu píše z Vídně, že městu pomůže „hned, jakmile to bude možné“ a později z Vídně zapřísahá měšťany Kežmarku, aby neslibovali věrnost Thökölyho, „tak, jak to on chce, na dva roky“.V dubnu 1581 píše Kežmarčanům z Varšavy, že šťastně „dorazil a panovník ho jmenoval za kapitána Spiše“.

Jeden z mála dochovaných dopisů z roku 1582, adresovaný dceři Zuzaně, odeslal Laski z Gdaňska, kde se chtěl nalodit na loď do Anglie. Setkání s oběma alchymisty mu zprostředkoval strýc Joannes Laski, dobře známý v londýnské presbytoriánskej komunitě. Laski však mohl dospět k rozhodnutí kontaktovat Deeho a Kelleyho i během pobytu na císařském dvoře Rudolfa II. Nevíme přesně, jak dlouho se zdržel na cestách se svým posláním, je však známo, že v březnu 1583 byl již doma, v rodovém sídle v Laszku.

Mezitím došlo k dalším událostem. Dne 15. března 1584 zemřel v Kežmarku kapitán Ján Reuber. Tato zpráva inspirovala Alberta Laskiho k návratu z Anglie na Spiš, aby se pokusil získat zpět zastavené majetky. Dvojice dochovaných dopisů se týká nových privilegií pro Kežmarok, které chce městu udělit Laski po svém návratu. Letopočet 1583 je zajímavý právě z toho aspektu, že právě v tomto roce cestuje do Varšavy na dvůr Štěpána Báthoryho i John Dee doprovázený Edwardem Kelleyho. Pokud se udává, že jejich cestu připravil Albert Laski, není vyloučeno, že se zastavili v Laszku. Ve vydání deníků doktora Deeho je údaj o pobytu v Polsku a Čechách. Přestože v diáři chybí podrobnější rozpis putování a jednoznačnou zmínku o Kežmarku tam nenajdeme, v literatuře se přece jen objevila teze o dřívějším pobytu doktora Johna Deeho na území Slovenska, když byl lordem kancléřem Francisem Walsinghamem (1532–1590) pověřen zúčastnit se korunovačních slavností Maxmiliána II. v Bratislavě 8. září 1563, o čemž sám ve svém cestovním deníku v dodatečném záznamu ze dne 10. října 1563 uvádí: „Ocitl jsem se tedy v Prešporku na korunovaci rakouského císaře Maxmiliána II.“

Kdybychom měli shrnout dosud získané poznatky, můžeme pobyt anglických alchymistů v Kežmarku datovat do druhé poloviny roku 1583, přičemž nelze vyloučit ani termín od 22. do 25. dubna 1584. Tento odhad by mohla podepřít analýza některých pramenů, jako je rukopis Excerpta ex Kellejo z pozůstalosti Pavla Doleviczényiho (při zpracovávání rukopisů kežmarského evangelického lycea se však nenašla), písemnosti Viléma z Rožmberka, týkající se pobytu Edwarda Kelleyho a Johna Deeho (deponované v SÚA v Praze a v SOA v Třeboni), které jsou však až z roku 1589, nebo výsledky archeologického průzkumu Bela Polly na kežmarském hradě – objev pece a redukční pícky na metalurgické práce. Podle něj byly oba objekty zbudované v době, „keď boli hradnými pánmi Laszkyovci, menovite Hieronym Laski, o ktorom vieme, že držal na svojom dvore alchymistov a dovoľoval im pracovať práve na svojom kežmarskom panstve. Dúfal, že s ich pomocou sa dostane z nepriaznivej hospodárskej situácie, v ktorej bol po celý čas svojho panstva v Kežmarku.”. Tento názor podporuje aj mienka Zdzislawa Zwoźniaka: „Prvé stopy Laského alchymistickej činnosti nájdeme na hrade v Kežmarku, ktorý patril rodine Laskich.“

K alchymistickým pracím se podle zjištění archeologického výzkumu může vztahovat objev zbytků redukční pece, kterou B. Polla podrobněji popsal ve své zprávě:

„Zvyšky pece sa ukazovali ako pomerne veľká, do červena spálená škvrna, ktorá sa začala objavovať v sonde III v hĺbke asi 80 cm pod povrchom. Spálená škvrna zaberala celú sondu III a podchádzala i pod východný profil tejto sondy. Po hlbšom výkope sa začali objavovať obrysy; v niekoľkých miestach spálená vrstva prudko klesala. Po odstránení všetkého sekundárneho zásypu, ktorý sa výrazne odlupoval od stien pece, sa ukázalo, že sme zachytili zvyšky spodnej časti pece v hĺbke 80–180 cm. Pec bola zapustená do zeme a vytvárala kotlíkovitú jamu, z ktorej však zostal už iba spodok. Na južnej strane bola porušená pri úprave terénu novodobými zásahmi. Po vyčistení neporušenej časti objektu sme na jeho dne v hĺbke 180 cm, ale i v zásype nachádzali trosku, resp. – ako vyplýva z jej rozboru – surové železo. Celá spálená vrstva, a teda i steny spodnej časti pece vykazujú asi 10 cm hrubú, spálenú až prepálenú vrstvu žltej hliny. Najmä na stenách jamy vidieť, že je to v podstate vypálená hlina, ktorou boli vymazané a upravené steny pece. Dno bolo zapustené na niektorých miestach až do podložia, inde zase do starších objektov, z ktorých niektoré porušovalo (hroby), iné zase prekrývalo (napr. odpadovú jamu, v ktorej bola 70–90 cm hrubá vrstva zvieracích kostí). V pomocných sondách, ktorými sa porušili steny pece, sa ukázalo, že medzi stenami objektu a pôvodným terénom je asi 10 cm hrubá vrstva jemného piesku preplneného úlomkami kremeňa, ktorá tvorila akúsi izoláciu.“

Autor popisu na základě poznatků R. Pleinera identifikuje v nálezu redukční pec, ze které se zachovala nejspodnejší část, připomínající „redukční pec z období včasného feudalismu“. Připomíná, že podobné jednoduché pece na tavení rudy se vyskytovaly již kolem roku 1000, v některých oblastech však tato technologie přežívala „hluboko do středověku, ba i do novověku“.

Druhý objekt určil Belo Polla jako „skúšobnú taviacu piecku“, složenou ze tří částí: „Z vlastnej piecky, kde sa pražila ruda, z odpichového kanálika a zo zbernej časti; vlastná piecka mala kotlíkový tvar a bola zapustená do terénu. Na jeho úrovni sa črtala ako silne prepálená škvrna v podobe kruhu s priemerom 50–60 cm; prepálenie sa v okruhu asi 2 m strácalo v teréne. Pri vyberaní objektu sa ukázalo, že vnútro piecky bolo vyplnené troskou a na jej dne v hĺbke 90 cm sme zistili čistú surovú meď. Po vybratí obsahu piecky sa ukázalo, že stena bola hrubá 5–8 cm a natoľko prepálená, že pri odkrývaní sa odlupovala od terénu, ktorý bol tým silnejšie prepálený, čím bližšie bol k stenám piecky. Niekoľko centimetrov od dna piecky vyúsťoval kanálik s prierezom tvaru písmena V, široký 20 cm; mal mierny sklon smerom na severovýchod a bol ukončený akoby zberným priestorom; táto tretia časť piecky bola však už značne porušená. V priestore pece i piecky v jednotlivých sondách nielen v blízkosti spomenutých objektov, ale i v sondách vzdialenejších, sa nachádzalo pomerne veľa trosky.“

Pracovní hypotézou Belo Polly se tak stala domněnka, že dva z objektů, které jsou v deníku výzkumu vedeny jako spálený objekt a kamna na tavení rudy „súvisia s prácou alchymistov na Kežmarskom hrade v 16. storočí. Nateraz to zostáva iba pracovnou hypotézou, ktorú podporuje predovšetkým časová doba prevádzky a práce alchymistov.“

Přestože jde jen o hypotézu, jsou uvedené nálezy přece jen slibnou indicií k pobytu Johna Dee a Edwarda Kelleyho na místě známém svojí alchymistické tradicí.“

 

O knihe napísali

„Je mimořádnou zásluhou autora, jenž je neobyčejně zdatným badatelem, že tento svět odkrývá, a kniha tak poskytuje velmi fundovaný pohled na alchymii v podstatné, dosud přehlížené části Evropy.“

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc.

 

„Kdyby se v Čechách a na Slovensku pořádala soutěž o knihu roku, nepochybně by do této soutěže byla zařazena kniha slovenského autora Miloše Jesenského Dějiny alchymie v českých zemích, v Polsku a na Slovensku (CAD Press Bratislava 2016). Toto obsáhlé, bohatě ilustrované a četnými historickými a literárními prameny doložené dílo, ač přísně vědecky psané, je čtivým způsobem podaný přehled dějin alchymie v Čechách, v Polsku a na Slovensku, zasazený do rámce dějin západní alchymie, esoterických hnutí i vědy. V obsahově bohatím úvodu prof. V. Karpenka je čtenář seznámen s fenoménem alchymie také v jeho vlastní podstatě metafyzické a praktické. Předmětné dílo je tak nejen fascinujícím přehledem dějin alchymie, ale i její, z vědeckého i esoterického hlediska nahlížené doktríny. Studovat bohatě ilustrovaný obsah a jedinečně pojatý obsah této knihy je nezapomenutelný zážitek duchovního dobrodružství v pozitivním smyslu vzrušujícího poznávání. Dílo v tomto smyslu patří nepochybně k nejlepším v dané kategorii odborných publikací.“

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

 

„Autor ve své práci předkládá pokus o komplexní historiografické zpracování existence fenoménu alchymie a působení jejích adeptů ve vybraných středoevropských zemích. Populárně-naučnou formou se snaží čtenářům zpřístupnit bazální historicko-geografické, ale i další kontexty alchymie jako protovědecké disciplíny, jejíž adepti se na základě jistých teoreticko-noetických postulátů i praktických zkušeností usilují o uskutečnění radikálních proměn materie. Autor však přitom neulpívá jen na zjevném povrchu standardního popisu přírodovědných a historických skutečností, ale ve vícerých textových pasážích pozornému a vnímavému čtenáři odhaluje i tradiční pojetí, konkrétní postupy, pravidla a podstatné principy filozoficko-mystického rozměru vnitřní alchymie, neboť skuteční adepti alchymie si byli a dodnes i jsou plně vědomí neoddělitelné provázanosti svého vnějškově přírodovědného laboratorního úsilí se snahou o vnitřní zdokonalování sebe samých.“ „Zajímavými a podnětnými informacemi autor upozorňuje i na fakt, že v době, kdy západoevropská alchymie začala opouštět toto tradiční pojetí, tak adepti alchymie působící na území dnešního Slovenska, Moravy, Slezska, Čech a Polska setrvali na vzájemném zasnoubení technologického a filozofického segmentu alchymistického úsilí. Výsledkem autorovy teoreticko-poznávací činnosti je plnohodnotná monotematická práce, která celkovou šířkou záběru, obsahem i rozsahem zpracování předkládané problematiky, je zřejmě bohatým informačním přínosem z vybraného okruhu dějin alchymie. Svým zpracováním tak zorientuje a zaujme nejen vnímavého a hledajícího laika v oblasti alchymie, ale je dobře využitelná i pro obeznámeného profesionála, například ve vzdělávací sféře.“

PhDr. Mgr. Dušan Augustin Teodor Belka, PhD.

 

„Zdalo by sa, že dlhoročný bádateľ histórie alchýmie na Slovensku, Miloš Jesenský, nás už nemôže ničím prekvapiť, no jeho najnovšia kniha Dějiny alchymie v Českých zemích, v Polsku a na Slovensku svedčí o opaku. Rozsiahla vyše štyristostranová publikácia prináša podrobný prehľad vývoja tejto protovedeckej disciplíny hraničiacej s mystikou na území strednej Európy a nenecháva nás na pochybách, že autor dokáže umne skĺbiť svoje hlboké odborné znalosti s ich veľmi prístupnou prezentáciou vhodnou aj pre laického čitateľa.“

Doc. Mgr. Pavol Matula, PhD.

aktualizácia: 15.08.2017 | počet zobrazení: 365

počet prístupov od 10.02.2007: 432849
počet prístupov dnes: 24